femme: Pri našom prvom rozhovore ste mi povedali, že okrem navrhovania a výroby autorských šperkov, máte ešte jedno „vedľajšie“ zamestnanie. Je to z núdze cnosť, alebo adrenalínový koníček?
Ján Michaliska: Tak trochu oboje. Výtvarná tvorba je často krát osamnělou ateliérovou záležitostí, proto mnozí z nás například rádi učí, což bývá mimořádně obohacující. Já jsem se jakousi cestou dostal k tomu, že vedle šperků také vykonávám romantické, kominické řemeslo. V rodině máme kominickou firmu, kde jsem často během prázdnin pracoval a blíže se s tímto prostředím seznamoval. Když jsem si volil po základní škole další studium, jednou z možností bylo i podobné řemeslo, přesněji obor krbař, kamnář, které obdivuji dodnes. Obstál jsem však na talentových zkouškách na Střední soukromé umělecké škole v Ostravě-Michálkovicích (dnes Střední odborná škola umělecká a Gymnázium v Ostravě-Zábřehu), v oboru Zlatnictví. To byl v mém životě obrovský zlom a svěží závan nových obzorů. Na škole jsem poznal spoustu skvělých spolužáků a pedagogů, kterým vděčím za úspěšnou přípravu a přijetí na VŠVU v Bratislavě do ateliéru Kov a šperk. Přijetím na tuto školu se mi splnil velký sen, jako z oblaků. A v oblacích se pohybuji stále, pokaždé když stojím na komíně, ze kterého vymetám saze. Díky tomu se dostávám do zajímavého prostředí. Je to zároveň i sociologický průzkum obyvatel, protože občas procházím jejich domem od sklepa vzhůru až ke komínu. Vnímám to skoro jako sondu do jejich duše. Kromě toho zároveň překonávám svůj strach z výšek, ale když už stojím na komíně a kolem mně je celé panoráma tak, jak ho vidí málo kdo, jsem šťastný.
femme: Čo prevažuje?
Ján Michaliska: Tvorba šperků. S tím souvisejí i další aktivity, směřující k vytvoření kulturního centra, ve kterém bychom mohli pořádat kurzy pro všechny generace, workshopy, mezinárodní sympózia a vytvářet „zelené“ akce, jako například sázení stromů, remízků a revitalizace znečištěných či poškozených míst... Od střední školy mne také láká myšlenka vytvořit a propojit ateliéry s galerií a kavárnou. Přitahují mne staré domy, venkovské stavení, mlýny a podobné objekty a když vidím, jak je taková architektura s úctou a citlivě zrekonstruovaná, srdce mi plesá radostí. Moje přítelkyně Ola Sopčáková, šikovná sochařka a restaurátorka, se mnou podobné hodnoty zdílí, a tak spolu takové, zatím nevyužívané, stavení hledáme.
Vždy jsem také věděl, že se po studiích v Bratislavě vrátím spátky na Ostravsko. Chci totiž žít a tvořit na vesnici. Setkal jsem se mnoho krát s názory typu „tam zdechl pes, nic tam není ...“ Podle mne jsou to mylné teorie, které vytvářejí různí „dřistálkové“, kteří při pohledu na růži vidí pouze trní. Já si Ostravy a jejíhoho okolí velmi cením tak, jako každého jiného kraje. V Ostravě jsem však studoval a v blízkém okolí vyrůstal. V současnosti pozoruji jak díky lidem tyto místa vzkvétají a nabízejí mnoho prostoru ke kreativitě. Naše vize se nemusí realizovat jen na „pupku světa“, stačí když vznikají tam, kde jsou lidé se špetkou hravostí. Pro tyto lidi a hlavně s těmito lidmi, bychom rádi naše kulturní centrum spoluvytvářeli a rozvíjeli.
femme: Aké sú vaše šperky?
Ján Michaliska: Ve špercích si rád hraji s drobnou architekturou inspirovanou industriálním i organickým světem. Kombinuji technický přístup s volnou intuitivní tvorbou. Mám rád kontrasty a rád se soustřeďuji i na prvky, které na šperku nejsou v prvním okamžiku vidět, jako například brožové zapínáni. A pokud tvoříte takzvaný autorský šperk, myslím, že určitý příběh by měl být jeho neoddělitelnou součástí. Rád však „šiju šperky na míru“. Při této práci je důležitá i fáze komunikace se zákazníkem, kdy se snažím pro návrh a tvorbu zjistit důležité indície a finanční mantinely, ve kterých se můžeme pohybovat a od kterých se odvíjí volba a množství materiálu i náročnost technologie výroby.
https://femme.sk/index.php/dizajn/item/4511-sijem-sperk-na-mieru#sigProIdb0245cddb2
femme: Pre väčšinu našich mužov je, okrem snubného prsteňa, prijateľný jediný šperk - hodinky. Možností je však viac, čo by ste poradili?
Ján Michaliska: Možností je opravdu více. Když pomineme piersingy, náušnice, řetízky či řetězy, nabízejí se nám manžetové knoflíčky, jehla či spona do kravaty. Někteří muži, nejen z uměleckého prostředí, dávají přednost specifickým prstenům, ale také originálním brožím. Dalším šperkem a zajímavým doplňkem bývají přezky na opasku. Můj kolega a kamarád s vystižným jménem Jiří Broš originální přezky do opasků vyrábí. Recykluje součástky a konstrukce hodinových strojků. Nebo grafická dizajnérka Lubica Segečová vytvořila opasek s dvojdílnou přezkou ve tvaru odkazujícím k události rozdělení Československa. Jsou to kousky, šperky či doplňky, se silným příběhem, které ve vás vyvolávají úžasné emoce. Konzervativnější muži by mohli svou přízeň věnovat právě zmiňovaným manžetovým knoflíčkům. Případně by to mohl být pro ně hodnotný dárek. A když mají nadčasový, nebo originální vzhled, v kvalitním materiálu se můžou stát dynamickým a elegantním detailem, jenž mu dodá osobitost.
femme: Keď sme pri tých manžetových gombíkoch, máte za sebou jednu zaujímavú zákazku....
Ján Michaliska: Nejprve mne potkala milá příležitost, realizovat náhrdelník, který byl určený jako dar pro Angelu Merkelovou. Šperk ji předávala premiérka Iveta Radičová při příležitosti její návštěvy v Bratislavě. Byla to pro mne velká pocta i výzva zároveň. Pak přišla další nabídka, na manžetové knoflíčky pro Viktora Orbána. Bylo to hektické období, v té době jsem totiž pracoval na diplomové práci a zakázkám jsem se věnoval po večerech a nocích. Zlatnické řemeslo a nejen zlatnické, je jako hra na piáno, vyžaduje si moře času a práce, které zpočátku nemusí být ani adekvátně doceněno. Jsem však optimista a vím, že dřív nebo později se taková investice úročí a vrací. Je obrovským darem, když člověka jeho práce baví a naplňuje, ale i to stojí mnoho úsilí a hledání.
